Možná to znáš. Stačí jedna věc, která se nepovede a najednou se zdá, že je špatný celý den. Negativní filtr není nepřítel, ale starý zvyk mysli, který se Tě snaží chránit. A když mu porozumíš, můžeš si znovu vybrat, kam svou pozornost obrátíš.
Všichni máme období, kdy se věci nedaří podle plánu. Někdy to vezmeme s nadhledem — prostě se to stane a jdeme dál. Ale jindy jako by se jediná drobná překážka přeměnila v důkaz, že je všechno špatně. Jako by Tvá mysl řekla: „Vidíš? Já to říkala.“
Tohle je okamžik, kdy se ozve negativity bias — tendence mysli více si všímat problémů než toho, co funguje.
Nejde o to, že jsi „negativní člověk“. Jde o to, že sis vytvořil/a určitý vzorec myšlení, který Tě automaticky vede ke strachu, pochybám a očekávání dalšího zklamání. Proč? Protože kdysi to možná pomáhalo — méně doufat znamenalo méně bolesti. Mysl tak začne automaticky hledat hrozby dříve, než přijdou. Ne proto, že by Ti chtěla škodit, ale proto, že se Tě snaží chránit před bolestí, kterou už někdy zažila.
Jenže to má háček.
Když se Tvá pozornost zaměří jen na možné problémy, začneš přehlížet všechno ostatní. Jedna nepříjemnost zabarví celý den — zaspíš a hned si řekneš, že to „dneska nemá cenu“. Kolega se zamračí a hned máš pocit, že jsi něco udělal/a špatně. Jedna odmítavá zpráva a ozve se: „Nikdy to nezvládnu.“
Mozek totiž miluje důkazy pro své obavy. A tak se z jedné situace stává „už je to zase tady“, i kdyby se všechno ostatní povedlo.
Kde tento negativní vzorec vzniká?
Ten kritický hlas má často kořeny hluboko v nás. V prostředí, kde byla chyba problém, ne příležitost. V příliš vysokých očekáváních, která na nás byla kladena dříve, než jsme vůbec pochopili, kdo jsme. V opakovaných zklamáních, která nás naučila doufat méně, abychom méně trpěli.
Ale pravda je, že někdy ten okamžik ani neznáme. Nevíme, kdy přesně se naše mysl začala dívat raději do tmy. Možná to nebyla jedna velká událost, ale mnoho malých, které se postupně poskládaly do přesvědčení, že doufat je risk. Někdy se tenhle vzorec vytvoří jen proto, že jsme prostě byli sami na věci, které bylo těžké zvládnout.
Negativní zkreslení (negativity bias) nevzniklo proto, že by s Tebou bylo něco špatně. Vzniklo proto, že ses učil/a přežít v podmínkách, které jsi měl/a.
Je to obrana, která kdysi dávala smysl, ale dnes už možná nepotřebuješ chránit tím, že budeš čekat nejhorší. Dnes už můžeš věřit trochu víc.
A teď — jak to změnit?
Řešením rozhodně není snažit se být pozitivním člověkem za každou cenu a v každé situaci. Přehnaná pozitivita může být stejně zkreslující jako neustálý pesimismus. Do života patří všechny emoce – pozitivní i negativní. Mnohem důležitější je všimnout si okamžiku, kdy Tvá mysl začne realitu barvit načerno více, než je v tu chvíli nutné.
Naše mysl totiž často dramatizuje malou věc do velkého příběhu. Ale stále je to jen příběh — a Ty nejsi povinen/povinna mu uvěřit.
Zkus se v ten okamžik nadechnout a podívat se znovu:
- Co se vlastně stalo a co mám tendence si o tom myslet?
- Je tahle myšlenka pravdivá? Nebo je to jen starý zvyk, který se znovu ozývá?
- Jak se na situaci mohu podívat jinak?
- Jaké kroky mohu podniknout, abych tento problém vyřešil/a?
- Co se dnes skutečně povedlo — i kdyby to byla drobnost?
Nejde o to popírat realitu nebo předstírat, že je všechno krásné. Jde o vyrovnání pohledu a o drobné přesuny pozornosti. O připomenutí si toho, že všechno dobré z Tvého života nezmizelo, jen se schovalo do stínu.
Změna, která zraje v čase
Tvoje mysl bude mít v různých situacích tendenci opakovaně reagovat svým navyklým způsobem, obzvláště pokud budeš stát před novou zkušeností. To je v pořádku – strachy a pochybnosti nelze ze života úplně vymazat. Jen už nad Tebou nemusí mít takovou moc.
Důležité je ten okamžik zachytit dříve než se příběh v hlavě rozběhne naplno a z jedné maličkosti vznikne „zase je to špatně“.
Stačí se na chvilku zastavit a uvědomit si: „Aha, tohle je zase ten negativní hlas.“ Vnímat dech, podívat se kolem sebe a vrátit mysl tam, kde je realita — a ne domněnky. Protože čím více si začneš uvědomovat, co se v Tobě děje, tím větší máš svobodu volby, kam svou pozornost obrátíš.
Buď trpělivý/á – Tvůj svět se nezmění jedním rozhodnutím. Svůj filtr jsi několik let pěstoval/a, a tak bude chvíli trvat, než se naučíš se od něj oprostit. Ale můžeš se jemně posouvat každý den — o jeden malý krůček. A pokud na téhle cestě chceš mít podporu, ozvi se mi. Podíváme se na to společně, s respektem k Tvému tempu i potřebám.
