Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Potřebu dokonalosti v nás od malička vychovávala škola. Abychom byli pochváleni, abychom dostali jedničku, aby na nás okolí mohlo být pyšné, bylo třeba odvádět bezchybný a perfektní výkon. V tomto nastavení jsme vyrůstali a dospívali. Je jasné, že tolik let určitého programování naší mysli se nám vrylo pod kůži. A některým extrémně… Potřeba dokonalosti se promítla do všech oblastí života – práce, vztahů, trávení volného času, péče o sebe sama atd. Chybu vnímáme jako něco neadekvátního… jako výraz vlastní nedostatečnosti, slabosti, neschopnosti či neprofesionality. Jenomže tahle potřeba nechybovat Tě dostává pod obrovský tlak a je nesmírně psychicky vyčerpávající. Snaha o to být ve všem perfektní, může vést k nerealistickým očekáváním, srovnávání se s druhými a v důsledku toho k pocitu zklamání a frustrace. Strach z chyb a nezdaru Ti může bránit v experimentování, zkoušení nových věcí a riskování. Jenomže tím se v životě nikdy neposuneš. Každá změna, každý posun kupředu vyžaduje ochotu zariskovat, vystoupit z komfortní zóny, a tím pádem i schopnost připustit si možnost, že se to nemusí podařit. Je lepší celý život strávit v „bezpečí“ svých mantinelů, nebo se zkrátka pustit a zkusit, jak to dopadne? Dokážeš si představit, že by se dítě rozhodlo, že nebude chodit, protože má strach z pádu? Když jsme byli malí, tak jsme se do všeho vrhali po hlavě, chtěli jsme vše vyzkoušet a objevovat svět. To, že to někdy bolelo nebo nám to nešlo, nám vůbec nevadilo. Šlo o ten zážitek… o tu zkušenost. A tak si říkám, že bychom v sobě kus toho dětského já měli všichni probudit. Protože chyba je ve skutečnosti příležitostí k růstu a zlepšení.
