Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Možná ses dlouho bál/a ukázat, kdo doopravdy jsi. Ne proto, že bys tomu nevěřil/a, ale proto, že jsi tušil/a, jaká reakce přijde. Možná jsi cítil/a, že když odložíš přizpůsobivost, když řekneš, co cítíš a přestaneš hrát roli, kterou od Tebe čekali… něco se změní. A změnilo. Možná se místo podpory objevilo ticho. Možná zklamání. Možná odpor. Možná bolestná slova od těch, kterým jsi dřív vycházel/a vstříc na úkor sebe. A možná Tě to na chvíli zlomilo. Protože to bolí – být pravdivý/á a přitom nepochopený/á. Jenže víš co? Možná se nezlobí proto, že bys udělal/a něco špatně. Možná se zlobí proto, že nad Tebou ztratili moc. Protože už nereaguješ stejně. Už se neomlouváš za své pocity. Už neuhýbáš. Už se nesnažíš všechno za každou cenu zalepit. A oni to neznají. Byl/a jsi pro ně čitelný/á, protože ses přizpůsoboval/a. A teď, když konečně stojíš ve své síle, neví, co s Tebou. A to je v pořádku. Nemusíš se znovu měnit a potlačovat, jen abys byl/a víc pochopený/á. Protože to, že už nehraješ hru, která Tě vyčerpávala, je známka uzdravení – ne vzdoru. Nepotřebuješ být oblíbený/á, když to znamená být nepravdivý/á. Potřebuješ být věrný/á sobě. A ti, kdo Tě opravdu milují, si k Tobě cestu najdou Možná ne hned. Ale možná nakonec právě díky tomu, kým jsi teď.
.jpg)
