SpiritThought #56

Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...

Znáš ten pocit prázdnoty? Ten pocit, který přichází, když něco skončí, někdo odejde z našeho života, nenaplní se naše očekávání či touhy… ten, který doprovází smutek, bolest a beznaděj. Je to pocit, který každý z nás dobře zná a během života několikrát zažije. Nikdo tuhle fázi nemá rád, a proto se mnozí snaží vnitřní prázdnotu co nejrychleji zaplnit. Jenomže pak se ta rána nemůže zcela uzdravit… naše šrámy na duši se nemohou uzdravit. Je potřeba dát jim prostor a uvědomit si, že i tohle je součástí našeho života. Když dáš prostor svým pocitům, přestože jsou bolestivé, je to velký projev sebelásky. Emoce totiž nikdy nezmizí, pokud se je budeš snažit přehlížet, potlačovat nebo zalepovat někým/něčím novým. Je naprosto v pořádku nahlas pojmenovat svoje zklamání, svůj smutek a veškerou tíhu a když nastane ten správný čas, nechat je odejít. Je až paradoxní, jak empatičtí a laskaví dokážeme být vůči druhým, ale sami na sebe jsme strašně tvrdí. A právě větší laskavost vůči sobě je to, co v takových chvílích potřebuješ. Pokaždé když se něco uzavírá, vytváří se prostor pro něco nového… Vím, že je to hrozně těžké, ale nezapomínej na to. To, že si teď neumíš představit, co bude dál, neznamená, že nejsou další možnosti… jsou a je jich mnoho, věř mi. Proto na sebe nespěchej a dej si dostatek času. Prožij si vše, co potřebuješ a nesnaž se zbytečně hledat únikové cesty a zalepovat to, co potřebuje dýchat. Všechno bude zase v pořádku… ❤️.