Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Jak dlouhý bude asi Tvůj život? Každý z nás samozřejmě předpokládá a doufá, že co nejdelší. A s tímto časovým optimismem přistupuje ke svému životu každý další den. Jenomže on každý ten nový den je vlastně mínus dalších 24 hodin na pomyslném počítadle Tvého života. Kolik pro nás důležitých věcí odkládáme na ono „pak“? Myslím, že až děsivě mnoho. Až dostuduji školu, až dodělám tenhle projekt, až vydělám víc peněz, až půjdu do důchodu. Napadlo Tě někdy, že tohle „pak“ nemusí vlastně vůbec přijít? Často tuhle otázku pokládám svým klientům. Když odkládají svůj život na pak… když se trápí a utápí vlastní štěstí ve věcech, které jim najednou přijdou směšné v kontextu otázky: „Kdybys věděl/a, že Ti zbývá poslední měsíc, řešil/a bys to?“ Rozhodně nechci, aby tento příspěvek byl pesimistický, nebo aby v Tobě vyvolal hrůzu, že je všechno ztracené a na vše už je pozdě. Není, nikdy, věř mi. Chci Ti jenom říct, že pokud si někdy skutečně připustíš limitovanost vlastní existence, dokážeš některé věci lépe pustit a nezabývat se jimi. Že začneš svou každodennost naplňovat aktivitami, které Ti dělají radost, baví Tě a hlavně, které jsou pro Tebe smysluplné. Začni si zase užívat maličkosti, které jsme se naučili přehlížet… ať už je to východ slunce, kvetoucí louka nebo dlouhý letní večer. Nauč se žít víc v přítomném okamžiku a vědomě prožívej momenty, které se už možná nikdy nebudou opakovat. Važ si všeho, co už teď máš a nežeň se pořád za něčím. Jasně, měj své cíle, to je správné, ale neměj kvůli nim klapky na očích a nepřehlížej to, kde teď jsi a za co všechno můžeš cítit vděčnost. Je jen na Tobě, jak se rozhodneš se svým životem naložit. Dovol si prožít ho přesně podle svých představ a nenech si ho jen ták protéct mezi prsty…
