Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Pokud se zamyslíš nad tím, jaký vztah máš sám/sama k sobě a jaký vztah máš ke svým nejbližším, pravděpodobně zjistíš, že je diametrálně odlišný. K osobám, které jsou nám v životě nejdražší, jsme laskaví, chápaví, umíme jim odpustit, snažíme se jim být tou nejlepší oporou a povzbudit je vždy, když to tolik potřebují. Jenomže vůči sobě většinou tak empatičtí nebýváme. Právě naopak, sami sobě jsme tím největším kritikem, sami sobě nejvíce ubližujeme a sami sobě jsme tím největším nepřítelem. Všiml/a sis někdy, jak k sobě promlouváš? Jak si nadáváš za to, když se Ti něco nepodaří? Jak si neumíš odpustit chyby z minulosti? Jak se obviňuješ a nevěříš si? Za své chyby se stydíme, přestože druhé konejšíme slovy, že chybovat je lidské. Ta velká kritika vůči sobě pramení ze strachu, z pocitu, že nesmíme selhat a že selhání je výrazem slabosti a nedokonalosti. Útěchu a pochopení pak hledáme ve vnějším světe, u těch druhých… protože sami sobě pomoci neumíme. To je ovšem velká chyba. Člověk nemůže vybudovat šťastný a naplněný život, pokud nebude mít dobrý vztah sám se sebou. Snaž se proto ode dneška soustředit na to, jak se sám/sama k sobě chováš a než budeš reagovat… zastav se na chvíli. Zastav se a polož si důležitou otázku: Jak bych se v této situaci zachoval/a ke svému partnerovi, rodiči, příteli? A zachovej se tak sám/sama k sobě. Jako dobrý přítel. Nauč se být k sobě laskavější, nauč se odpouštět si a nauč se přejít své drobné karamboly s chápavým úsměvem. Dokud se to nenaučíš, nemůže Tě útěcha od druhých plně uspokojit, protože nedokáže napravit vztah, který k sobě máš Ty. Je důležité, aby ses sám/sama se sebou cítil/a dobře a aby ses o sebe uměl/a postarat. Vezmi se na rande na dobrou večeři, běž sám/sama na kávu nebo si zajdi do kina. Pečuj o vztah k sobě jako o jakýkoliv jiný. A hlavně… nesnaž se být za každou cenu dokonalý/dokonalá. Vždyť i toho nejlepšího přítele máš rád/a ze vším všudy…
