Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
V průběhu našich životů si necháváme hodně ubližovat. Necháme si od druhých mluvit do života. Posloucháme nevyžádané rady a necháme, aby v nás zasely semínka pochybností. Necháme některé jedince opakovaně překračovat naše hranice. Neumíme nahlas vyslovit to, jak věci chceme my. Převezmeme bezmyšlenkovitě negativní vzorce chování a myšlení od našich rodičů, které nám neprospívají. A žijeme podle nich mnoho dalších let. Dáváme lásku tomu, kdo ji nepřijímá. Žijeme pro druhé a zapomínáme na sebe. Neposloucháme signály našeho těla i duše, že už je toho všeho příliš a máme zpomalit. Často si toto všechno vůbec neuvědomujeme. A když si to uvědomíme, jsme na sebe naštvaní a jsme sami ze sebe zklamaní. Přejeme si vrátit čas a některé věci udělat jinak, jiné nedělat vůbec. Ale ono už to nejde. Dokážeme se trýznit a schází nám schopnost laskavosti a trpělivosti s námi samotnými. Když se mě někdo zeptá, co s tím vším má tedy dělat, mám jednoduchou, a přesto pro mnohé velmi složitou odpověď: nejprve to přijmout a odpustit si. To neznamená, že se s tím vším smíříš a rezignuješ… naopak, vytvoříš tím prostor pro změnu a možnost začít znovu a jinak. Musíš si ale umět připustit, že ten, kdo Ti nejvíce ubližoval, jsi vlastně byl/a Ty sám/sama. Tím, že jsi na sebe zapomínal/a. Zkus se dnes posadit a napsat si dopis, ve kterém vyjmenuješ a detailně popíšeš všechny ty věci, které nosíš ve svém nitru a které Tě stále drží v minulosti. Uvědom si, že jsi to v danou chvíli prostě neuměl/a jinak. A to je naprosto normální. Uvědom si, že tohle už se nikdy nemusí opakovat. Schopnost omluvit se sobě se může ukázat jako velmi složitá. Přesto pokud chceš žít šťastnější a svobodnější život, musíš umět odpustit nejprve a především sám/sama sobě ❤️.
