Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Ne tak, jak sis to naplánoval/a na papíře. Ne přesně podle scénáře, ve kterém všechno dává smysl hned od začátku. Ale po svém. Nepředvídatelně, tichounce a v tempu, které se Tě nesnaží zlomit, jen Tě proměnit. Jsou chvíle, kdy máš pocit, že už toho bylo dost. Že se pořád točíš dokola. Že z věcí, které měly přinést klid, vznikl jen další zmatek. Ale co když i tohle má své místo? Co když právě z těch momentů, které Tě nejvíce unavily, roste něco nového? Pevnost, hlubší důvěra, jiný pohled... Jsme zvyklí soustředit se hlavně na to, co nefunguje. Na to, co se pokazilo. Na to, co by ještě mohlo selhat. Mysl hledá chyby, vyhodnocuje rizika a tvoří si předem scénáře všeho, co by mohlo být špatně. Ale co kdybychom se stejnou silou, se stejným nasazením a pozorností začali věřit tomu, že to může dopadnout dobře? Zkus si dnes připomenout, že nemusíš mít všechno vyřešené, abys mohl/a důvěřovat. Nemusíš vidět celý obraz, abys mohl/a udělat další krok. Stačí si položit jednoduchou otázku – klidně potichu, klidně opatrně: „A co když to všechno nakonec dopadne dobře?“ To nemá být iluze. Ale nový úhel pohledu. Nemá to být ani útěk. Ale návrat k sobě. Protože naděje není slabost. Je to odvaha věřit i ve chvíli, kdy nic nenasvědčuje tomu, že bys věřit měl/a. A přesně v tom je její síla. Protože… co když to nakonec fakt dopadne dobře?!
.jpg)
.jpg)