Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Jsem odjakživa hrozně upovídaný člověk… a protože mám upřímnou rodinu, čehož si nesmírně vážím, vím také, že je s tím občas pořádně štvu. Když jsem začala koučinkový kurz, jedním ze základních bodů bylo naučit se méně mluvit a více naslouchat. Byla to pro mě obrovská osobní výzva. Nicméně je to dovednost, kterou by si měl osvojit každý z nás. Často si totiž pleteme naslouchání s pouhým posloucháním… Jak často se Ti stává, že zatímco druhý mluví, Ty už přemýšlíš nad tím, co mu odpovíš? Jak často se Ti v hlavě rojí podobné příběhy, o kterých se zrovna hovoří? Jak často skáčeš druhým do řeči? Nemluvě o tom, že mnoho z nás při rozhovoru kouká do telefonu, sleduje, co se děje kolem nebo přemýšlí nad tím, co si dá k večeři. Naslouchání není o tom, že necháš druhého vypovídat, abys dál mohl/a mluvit jen o sobě. Je to o tom, vědomě upozadit sám sebe a věnovat plnou pozornost tomu druhému. Důležité také je, soustředit se na to, co nám daný jedinec říká než na to, jak nám to říká. Tohle je opravdu důležitý klíč ke smysluplné konverzaci a zároveň dobrá challenge ve vztazích a během výměny názorů s partnerem. Vzájemná komunikace by se měla obejít bez vytváření domněnek, škatulkování, odsuzování apod. Když jsem se během koučinku učila odbourávat nejčastější chyby v komunikaci, měla jsem pocit, že vlastně nikdo z nás neumí komunikovat. Pokud se ale opravdu naučíš naslouchat, mnohem lépe druhého poznáš, pochopíš ho, komunikace se projasní, a hlavně upevníš Váš vzájemný vztah. Moc se mi líbí, co na toto téma řekl Robin S. Sharma: „Máme dvě uši a jedna ústa z jednoho jediného důvodu: abychom dvakrát tolik naslouchali, než mluvili.“ Tak na to mysli, až budeš mít příště zase potřebu mluvit hlavně o sobě, nebo budeš duchem úplně jinde než Tvůj protějšek…
