Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
.jpg)
Možná si myslíš, že strach je nepřítel, kterého musíš překonat. Že Ti hází klacky pod nohy, dusí Tě ve chvílích, kdy se chceš nadechnout a šeptá Ti do ucha všechny možné scénáře, proč to nejde. Ale co když to není nepřítel? Co když Tě jen chce ochránit? Ne vždy chytře. Ne vždy správně. Ale dělá to, co se kdysi naučil. Dává pozor. Hlídá. Připomíná staré rány, abys je neprožil/a znovu. A právě proto se neozývá, když stojíš na místě, ale když se chystáš změnit směr. Když rosteš, posouváš se nebo se chystáš udělat něco nového, co je pro Tebe důležité – a tím pádem i neznámé. Strach Tě nechce zlomit. On Tě jen nezná takového/takovou, jakým/jakou se teprve stáváš. A to je v pořádku. Nemusíš s ním bojovat. Nemusíš ho křičením přehlušit. Jen se můžeš zastavit, podívat se na něj… a říci: „Vím, že jsi tady. Ale dnes už tě nebudu následovat.“ A pak klidně udělej ten krok, i když se Ti třese hlas i kolena. Protože odvaha není nepřítomnost strachu. Odvaha je rozhodnutí neřídit svůj život podle něj.
.jpg)
