Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Když něco bolí, chceme před tím utéct. Zaměřit se na práci. Odvrátit myšlenky. Pustit si seriál, pustit se do úklidu, pustit se do čehokoliv – hlavně ať to nepřijde blíž. Jenže čím víc utíkáme, tím víc nás to dohání. Tím víc sílí ticho, které nechceme slyšet. Tím víc se v nás hromadí věci, které potřebují jediné – být konečně uznány. Klid totiž nepřijde tím, že něco vytěsníš. Přijde, když se zastavíš. Když si dovolíš podívat se na to, co jsi dlouho potlačoval/a. Ne proto, že máš všechny odpovědi. Ale protože v tu chvíli zvolíš pravdivost místo popření. Přítomnost místo útěku. Nemusíš hned všechno pochopit. Stačí si přiznat, že něco uvnitř volá po pozornosti. Klid se nerodí ze síly popírat, ale z odvahy cítit. Nejsou to slabosti, co se hlásí o slovo – ale části Tebe, které byly příliš dlouho umlčené. A možná právě teď chtějí být vyslyšeny. Až zase budeš stát na hranici mezi útěkem a pravdou, zkus se jen na chvíli zastavit. Polož si ruku na srdce. Udělej jeden nádech navíc. A zeptej se: „Co právě teď cítím? Co mě tíží? Co mi chybí?“ Dovol si být tam, kde právě jsi. Bez hodnocení. Bez tlaku. Protože klid nepřichází, když utíkáš. Ale když se zastavíš – a najdeš odvahu čelit pravdě.
.jpg)
.jpg)
