Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
„Způsob, jakým vykročíte do nového dne, ovlivňuje to, v jakém duchu se bude nést váš den.“ Tuto myšlenku jsem si vypůjčila v inspirativní knize Kdo bude plakat, až tady nebudeš? od Robina S. Sharma. Autor nazývá prvních třicet minut po probuzení „platinovou třicítkou“, která má značný vliv na kvalitu prožitku zbytku našeho dne. Během tohoto času bychom se měli mentálně naladit na to, co nás v průběhu dne čeká, načerpat síly a teprve poté vyrazit do víru práce. Je jasné, že ne každý den to je možné, ale uznej, že pokud ráno na poslední chvíli vyletíš z postele, kávu hltáš ve spěchu horkou, zatímco se snažíš nasoukat do kalhot a pak s hrůzou v očích z pozdního příchodu nasedáš do auta a svádíš závod hodný šampiona Formule 1, Tvůj den nebude úplně klidnou procházkou rajskou zahradou. Pokud dojíždíš mhádéčkem, možná se hned ráno setkáš s hromadou „bezohledných kreténů“, kteří Tě okamžitě přesvědčí, že „to bude zase super den“… Zkus ale vstát o pár minut dřív a začít den klidněji/jinak. Já miluji dlouhé snídaně a svou kávu piji zásadně v klidu. Když se mě lidé zeptají, v kolik vstávám, obvykle je to tak o hodinu a půl dříve, než musím odejít. Jsem sice zapřisáhlá sova a moje ranní rozjezdy jsou dost pomalé, o tenhle rituál se ale nenechám připravit. Někdy si dokonce otevřu dveře na terasu, nasaji vůni nového dne a poslouchám, jak se vše kolem probouzí. V posledních dnech jsem si také oblíbila krátkou pěti minutovou jógu, během které objevuji svaly, o kterých jsem ani netušila, že je v těle mám, nebo si přečtu pár stránek z rozečtené knihy. Věř mi, není to o velkých věcech… je to o drobnostech, které vědomě věnuješ sám/a sobě a svému životu. Možná ty kretény na zastávce stejně potkáš, ale zjistíš, že už Tě nerozhodí… nebo minimálně ne tak snadno.
