Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
„Co to čteš za knížku?“, zeptala se mě jedna paní na dovolené. „To jsou takové rozhovory s dalajlámou…“ Paní se na mě tak udiveně podívala, a přitom souhlasně přikyvovala. Abych to dala do kontextu, vysvětlila jsem jí, že se zajímám o duchovní stránku člověka a osobní rozvoj. Aniž bych to sama chtěla, už seděla u mě a sdílela se mnou různé příběhy svých kamarádek, které chodí ke kartářkám, léčitelům nebo absolvují různé retreaty. Později jí na pomoc přispěchal i její manžel. Celé jejich vyprávění mělo jednu hlavní linku – „jsou to všechno kecy a já tomu vůbec nevěřím…“ S respektem jsem si jejich vyprávění vyslechla a nechala diskuzi přirozeně přejít k jinému tématu. Proč Ti to celé říkám? Je přirozenou reakcí lidské bytosti vnímat něčí snahu „nabourat“ Tvá přesvědčení jako ohrožení vlastní podstaty a dát se takříkajíc do boje. Jinými slovy začít své názory obhajovat. Pokud je ten druhý otevřený názorům ostatních, je to fajn a může to být dokonce i obohacující diskuze. Ale to se zas tak často nestává. Většinou je to zápas o to, kdo lépe zvládne argumentaci a kdo má pravdu. Za jeden z nejdůležitějších aspektů osobního rozvoje považuji uvědomění, že nikdy (!) nemusíš svou víru, názory ani přesvědčení před nikým obhajovat. Nemusíš obhajovat sám/sama sebe… Je to výraz skutečné sebedůvěry a ohromné svobody. Ne každý bude chápat Tvou životní cestu, ale to je naprosto v pořádku. Máš na ni plné právo.
