Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Kdysi jsem dostala takový úkol, sepsat si svých 100 přání. Mohly to být velké věci i úplné drobnosti. Cílem bylo popustit uzdu fantazii a hlavně „nahlas“ vyslovit i věci, které jsem do té doby nosila jenom ve své mysli a ve svých nejtajnějších snech. Tím, že jsem si je sepsala, jsem dala sama sobě závazek, že na nich budu pracovat. A tak jsem je začala pomalu odškrtávat – jasně ty drobnější jdou rychleji, ale i drobnost přinese velký příval štěstí. Člověk ucítí, že se posouvá a že reálně pracuje na svém vysněném životě. Schválně to zkus taky. Co je těch 100 věcí, které bys chtěl/a vyzkoušet, kdyby neexistovaly žádné limity? A co když Ti řeknu, že většina těch limitů existuje pouze ve Tvé hlavě? A že jejich pojítkem je STRACH… Větami typu „to nezvládneš; na to nemáš; je to moc složité; stejně to nevyjde; akorát se ztrapníš, aj.“ se zraňujeme, stresujeme a odsouváme se někde do bezpečného kouta, kde žijeme v zajetých kolejích. Často velmi nudných, ale ony se osvědčily, tak co… Někdy se obelháváme tím, že se na své sny vrhneme „až…“. Je tohle ale opravdu ten život, který chceš žít? Naše fixní myšlení se naučilo vidět ve všem problémy a překážky, které nelze překonat. Někdy se nám ta cesta zdá natolik složitá a nepřekonatelná, že to raději předem vzdáme. A teď si zkus odpovědět na jednu otázku: „Je lepší zkusit to i za cenu toho, že to nevyjde a žít s vědomím, že jsi pro to udělal/a maximum, nebo to předem úplně vzdát a žít s pocitem, že jsi se na sebe v podstatě vykašlal/a?“ Neboj se zkoušet nové věci a riskovat. Neúspěch není konec světa, ale spíše příležitost k růstu. Už jsem to tu jednou psala a musím to udělat znovu, protože je to trefné – kdyby se dítě vzdalo pokaždé, když upadne, tak by nikdy nechodilo. Často se mě lidé ptají: „A jak to mám teda udělat? Jak si mám začít věřit?“ A odpověď je jasná… změnou myšlení. Ten, kdo Ti nejvíce nedůvěřuje a kdo Ti může dodat nejvíce odvahy jsi v konečném důsledku vždycky jenom Ty. A tak až Ti příště zase začne ten hlásek ve tvé hlavě říkat: „Co když to nevyjde?“ Tak mu odpověz: „Co když to vyjde?“ A udělej první krok.
