Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Od mala jsme vedeni k tomu, že jedním z hlavních životních cílů je mít vedle sebe partnera. Pořád se nás někdo ptá, jestli už někoho máme, kdy si někoho najdeme nebo proč jsme sami. Filmy, sociální sítě i běžné rozhovory kolem nás často vytvářejí pocit, že vztah je něco, co člověka „dokončí“, a bez něj jako bychom nebyli úplní. Jenže být sám a cítit se osaměle nejsou stejné věci. Člověk může sedět každý den vedle někoho a přesto se cítit nepochopený, neviděný nebo vnitřně úplně sám. A naopak může trávit čas o samotě a cítit klid, lehkost nebo prostou radost z přítomného okamžiku. Nemyslím si totiž, že štěstí nebo pocit naplnění musí nutně stát na tom, že vedle nás někdo je. Každý okamžik života můžeme prožít naplno, s vděčností, radostí nebo lehkostí, i když jsme zrovna sami. A možná právě tehdy některé věci prožíváme nejautentičtěji. Hluboce věřím, že i když jsme někde sami, nikdy nejsme úplně osamělí. Protože právě v těch chvílích často přicházejí náhodná setkání, rozhovory nebo propojení, která by jinak možná nikdy nevznikla. Možná se ale samoty bojíme právě proto, že jsme byli naučeni vnímat ji jako něco špatného. Jako prázdné místo, které je potřeba co nejrychleji zaplnit. Jenže být chvíli sám neznamená, že jsme méně hodnotní, méně milovaní nebo méně kompletní. Možná je to jen prostor, ve kterém můžeme zjistit, že nám ve skutečnosti nic nechybí.
.jpg)
.jpg)
